ZŠ Bruntál, Jesenická 10

 Volání divočiny 3

Již potřetí se tento školní rok v některých z nás ozvalo „volání divočiny“ a my její hlas rádi vyslyšeli. V pátek 24. 6. se skupinka 8 dobrodruhů vydala na výpravu, která započala v sedle na Skřítku. Odtud jsme pokračovali přes Ztracené kameny až k Jelení studánce, kde jsme nachystali bivak, uvařili večeři a s posledními paprsky zapadajícího slunce vychutnali klid a mír hřebene Hrubého Jeseníku. Noc byla jasná, byť kratší, než jsme doufali. Ve čtyři hodiny ráno nás vzbudil sílící vítr a pohled do údolí nás přesvědčil, že je načase sbalit věci a ukrýt se v bezpečí malého přístřešku. Mraky ozařované mohutnými blesky nám poté předváděly nádherné divadlo, při kterém si každý z nás uvědomoval sílu a moc „matky přírody“.

O půl šesté bylo po dešti a my s batohem na ramenou neomylně zamířili k horní nádrži Dlouhých strání. Cesta k Františkově myslivně příjemně ubíhala, posvačili jsme a pokračovali dál divokým terénem, stezkami zvěře, prosti jakéhokoliv vlivu naší civilizace. Pouze vy, váš dech, vnitřní hlas a chuť bojovat s vlastní pohodlností. Přesně pro tyto okamžiky jsme sem přišli, vychutnáváme si je a spoléháme jeden na druhého. Každý je důležitý, nikdo nesmí ztratit vůli pokračovat. Odměna je blízko. Přelézáme svodidla a od nádrže už nás dělí jen 258 schodů. Sílící vítr nás žene výš a výš. Pak už není kam, jsme tu, voda v nádrži se vlní a my usedáme na rozpálený asfalt. Posvačíme, u naučných tabulí hledáme značené kopce a společně vychutnáváme pohled do krajiny pod námi. Slunce nemilosrdně pálí a my musíme dál. Dlouhé stráně jsou jen zastávka. Cíl leží před námi na opačné straně hřebene. Mezi námi a Pradědem leží údolí, do kterého musíme chtě nechtě sestoupit. Poslední kilometry vedou Divokým dolem. Toto místo je magické. Slunce se sem skrze hustý porost téměř nedostane, horské bystřiny hučí a lákají k napití, klikatící se pěšina dává znát obrovské výškové převýšení, které v tento moment překonáváme. Absolutní vyčerpání střídá blažené usednutí na kraji asfaltové dálnice, po které míří desítky návštěvníků. Nikdo z nich nemá tušení, kolik vnitřní síly jsme museli v sobě najít, abychom zde teď mohli stát s nimi. Pro ně je to jen krátká procházka, pro nás to bylo ohromné, místy nekonečné dobrodružství. Jsme jiní, jiní než na začátku, silnější, odolnější, bohatší.

Fotogalerii z našeho putování můžete nalézt:

http://volani-divociny.rajce.idnes.cz/2016_Utek_do_divociny_3_Putovani_pod_vecerni_oblohou/

Napsal: Mgr. Jiří Vyleťal  28. 06. 2016